Svět zkušeností a výsledků pro Váš maximální výkon už od roku 2003, připojte se ...
E-SHOP   DISKUSE   RADY, informace a články  



  návod pro použití diskuse    stránky členů diskuse    rady jak zhubnout nebo přibrat    recenze a diskuse k doplňkům    rady jaké doplňky nakoupit

 ° Domů ° Odpovědět ° Statistika ° Registrace ° Hledat ° Návod °

F-sport diskuse / Jak zhubnout / bez hlavy to nepujde aneb co se deje s psychikou
. 1 . 2 . >>
Autor Zpráva
MichalPM

Člen

# Zasláno: 30 Čen 2009 12:41:14


tak jsem se rozhodl, mimo napsani clanku, na kterem pracuji, zalozit toto tema. Jednak v ruznych konkretnich denicich je to off topic, a jednak se zde muzeme venovat pouze tomuto jedinemu tematu.
budu moc rad, kdyz kazdy, kdo ma zajem, napise zde svoje pocity, psychicke stavy apod. spojene s hubnutim ci s konkretnimi situacemi, do kterych se pri hubnuti dostane. a abych nezustal nic dluzen, podelim se jako prvni.

jako spousta lidi, i ja jsem bojoval s nadvahou od detstvi, ve skole se mi posmivali, rikali mi sadlo-maslo, tlustoprd ten si prd, sem tam i nejaka ta sikana probehla, proste nic moc prijemnyho to neni, kdyz ve snaze zacit se sebou neco delat, jsem zacal chodit na nejakej sport, ale tam me v satne po treninku, kdyz jsem se prevlikal, okamzite "identifikovali" jako tlustocha, a se slovy-hej, tlustoch- se jali me sesvihat paskama.. ted se tomu smeju, kdyz to nekomu vypravim, ale jiste si dokazete predstavit, ze pro 12letyho kluka to je spis tragedie...
no,takovych historek by byla spousta, a nikoho tedy neprekvapi, ze misto pravidelneho sportovani, behani za micem a letniho koupani jsem travil cas spis doma s talirem mamincinych dobrot...(bouzel velmi tucnych ci sladkych). Takze logickym dusledkem byla stale stoupajici vaha...zhruba v tech 13 se mi , jako kazdymu, zacaly libit holky(no, ono to bylo uz ve skolce, ale tam to jeste bylo ciste nevinny). Jenze- ktera holka by chtela tlustyho kluka...a tak to slo az asi do 16, kdy jsem zacal mit potrebu neco s tim udelat. tehdy jsem byl pochopitelne naprosto bez informaci, resp. jedina rada znela-nezer a hejbej se..na druhou stranu v te dobe mezi 16-18 rokem to zacalo, i pres vahu kolem 80-90kg, byt s tema holkama o neco lepsi, rekneme ze uz tehdy jsem neco vyzaroval, a ta nadvaha tak nejak asi nevadila.(taky jebaky jsem nemel :vztekloun. Mozna i proto jsem to s tou vahou prestal resit, a vesele se cpal dal...jak sel zivot dal, zase jsem se rozhodl zhubnout (tech pokusu bylo min. 10), a ve 20 letech se to povedlo, sundal jsem pres 30kg, bylo to fajn..Bouzel pro me, ani tehdy jsem nebyl moc informovanej, takze jsem strasne malo, i kdyz kvalitne, jedl...u toho pouze aerobka,ale slo to,bylo to fajn..jenze co dal? jak budu jist dal?? takze je logicky,ze za tech dalsich 8-9let jsem se vyzral zpet vcetne bonusu dalsich kil navic..no, a dal uz to znate..
budeme tu psat ale predevsim o pocitech, co nas provazeji pri hubnuti, taky by se to dalo mozna nazvat takova mala e-terapie...
teorii o dvou brezich jsem uz u nekoho zminil, a jak sleduju denicky ostatnich, ten problem ma vicemen kazdej..
je to tak-ted jim f kove, dobry...trva to tejden,dva,desne se divim,ze nehubnu...
pak udelam praseci vikend, mam vycitky, a jedu nanovo..
obavam se,ze s timto se nikdy nezhubne natrvalo...
takze jako prvni krok k uspechu bych napr. odboural urcity terminy..
takze misto toho, ze musim zhubnout (vetsina chce co nejrychleji) bych rekl, pokud bych zacinal hubnout, treba toto-hm,nejak jsem se vyzral, nelibim se sam sobe, tezko si vybiram hadry, tlak me trapi, nemuzu si pomalu zavazat tkanicky, nikdy nedobiham autobus, u more vyhledavam prazdne plaze, nejlip vecer nebo brzy rano, protoze se desne stydim sundat tricko..chci s tim neco udelat, necitim se dobre...
ale jak na to? hledam informace, studuju, ziznim po vedeni, jak to udelat. je jasny, ze problemem bude asi to moje sadlo, takze ho budem muset nejak sundat..diky kvalitnim informacim vim, ze to asi bude dlouha cesta, pravdepodobne trvala...
taky bych jednoznacne zrusil uzivani slova dieta jako omezeni jidla...
bouzel jeste strasne moc lidi si pri tom slove vybavi talirek mrkve a pribor...
dieta je skladba potravy, nic vic nic min, tak je treba to brat. takze vlastne podle teto logiky je to takhle- zeru jednou denne vecer, precpu se fastfoodem- je to tzv dieta debilni
nebo jim jenom onen talirek mrkve- tzv. dieta jeste dementnejsi...
apod..nemusim vam rikat dalsi priklady.
prvnim konkretnim krokem k uspechu je zvladnout umeni jist..zni to trosku nadnesene, ale je to zcela spravny...
takze mi k tomu muzou pomoct tyto stranky, nebo lekar, nebo jiny odbornik(bouzel spousta z nich jsou opravdu debilni..).
kazdopadne je treba to vyzkouset na sobe, jinak nezjistim, co na me funguje, a jak se citim..proste dalsi krok je naucit se poslouchat vlastni telo..to nam rekne, co delame dobre nebo blbe.
po par mesicich vidim uspechy, to me jeste vic motivuje, a snazim se dal...ale prave i tam porad hrozi ty dva brehy...tj. ted ziju dobre a spravne, tedy jsem na tom spravnem brehu..jenze pak muze prijit nejaky impulz k tomu, abych to vsechno hodil za hlavu..napr. oslava, nemoc, nejaky delsi pobyt jinde, apod...kdyz par dni jim spatne, pomalu se dostavam zpet na ten blbej breh, a takhle to jde porad dokola...
jednoznacna IDEALNI rada, jak mit jenom jeden breh, ten MUJ idealni, neexistuje, ani existovat nemuze..
moje zkusenost s timto je takova, ze to, ze jsem se naucil byt na sebe prisny, zpocatku striktne dodrzovat jidelniky apod., se mi vyplatilo, proste mi to casem samo preplo, nemam zadny praseci dny, na oslavach si dam na co mam chut, jediny co resim, jestli to ma nejakou hodnotu..(takze treba na rautu dam sunku, lososa,syry,vino ,semtam pivko). z grilu davam kure, libovy veprovy (tucny mi nechutnalo nikdy), apod..proste na tom nic neni..sladky moc nejim, protoze ho proste nepotrebuju..kdyz nahodou jo,tak proste tolik, co clovek, co nikdy problemy s vahou neresil, coz je proste normalne..narovinu, normalni jiste neni slupnout celou bonbonieru, celej nanukovej dort apod..
no,nejak jsem se rozepsal..
porad o te hlave premyslim, a cim vic si uvedomuju, jak je to dulezity...protoze PROC jsme vlastne, my, tlusti a byvali tlusti, byli(jsme) vlastne tlusti??jasne,rodice na tom jiste meli svoji vinu, a pak se to uz tahlo..ale dospelej clovek je uz odpovednej za svoje konani, a tak podle toho by kazdej obezni byl v 18 stihlej,protoze vsadim se ,ze neni obezniho cloveka, kterej bych chtel bejt obezni.

takze resume by mohlo byt takoveto- pokud chci shodit, musim zacit pravidelne a dobre jist. taky se musim hybat. to je cela veda, a po urcite dobe, az prijdu k dortu, me ani nenapadne, ze bych ho nesmel(ta doba je u kazdyho jina,ale myslim,ze kazdej ma sanci. taky je to doba,kdy uz davno nejsem obezni,ale krasne stihlej a vysportovanej,tak to proste vychazi). vezmu si kus toho dortu, a v mym mozku uz neni ta oblast, ktera by mi naseptavala- to nesmis,to nesmis..). ja proste uz muzu vsechno, ale zas nejsem hloupej, abych jedl vsechno,protoze vim, co je pro moje telo dulezity a spravny. (v teto fazi uz vubec nejde o nejaky hubnuti, to uz je jen o pristupu sama k sobe.).
takze taky by se to dalo brat takhle- mam se rad, tak do sebe prece nebudu cpat odporny mastny tukovy sracky...
a tak podobne...
no, budu se tesit na vase osobni postrehy.

Majkah

Člen

# Zasláno: 30 Čen 2009 14:27:33


MichalPM
Přesně vím, o čem mluvíš - stalo se mi to s cigaretama.
Několik let dvacka denně, před x lety doma společné útrum, ale já asi po dvou letech sem tam občas při příležitostech, během půlroku jsem byla zpět na svých deseti.
Chvíli na to se mi stalo, že jsem to FAKT OPRAVDU SAMA PŘESTALA CHTÍT - prostě to v té hlavě secvaklo a sekla jsem s tím definitivně. A bylo to úplně bez problémů, žádný náplastě, akupunktura, náhražka jídlem, páč jsem se rozhodla a chtěla to.
... jen s tím jídlem to tak zatím nemám ...

MichalPM

Člen

# Zasláno: 30 Čen 2009 14:29:35


Majkah
je videt,ze presne vis, o co jde..k cigaretam ti moc gratuluju, to taky neni lehky, ale kdyz jsi to zvladla, zvladnes to i s jidlem..

ves

Člen

# Zasláno: 30 Čen 2009 14:33:20


b]MichalPM[/b]
super poznámky já přidám něco svého
Nikdy jsem nebyla štíhlá jako laň,ale taky ne žádný tlusťoch,normální holka co se chtěla líbit klukům s normální postavou na svou výšku 166 cm 62 kilo a postavu jsem neřešila,jen občas nějaký ty výkyvy typu zhubnout do plavek.
Pak jsem se vdala a začali jsme stavět,honička kolem stavby,práce
od nevidím do nevidím,kdy jsem pomalu usínala s lopatou v ruce,
mezitím práce na zahradě a u tchýně (obrovské zahrady zahumenka a práce v JZD)a tady někde to začalo.Já bylo od dětství zvyklá dítě z města,závislá na školní jídelně a chlebu a pak jsem přišla na vesnici - denně domácí jídlo na sádle na špeku,hutné omáčky,zásmažky a podobně,pohyb sice abnormální ale jídlo nárazově a nepravidelně,pak jsem přišla do jiného stavu a několikrát za sebou a každé těhotenství jsem si ponechala kila navíc.Né že by mě to nevadilo,období hladu jsem střídala s obdobím diet - zeleninová,bramborová,tukožroucké polévky,
vajíčková a kde co,výsledek vždycky jsem zhubla ale po čase zase nabrala a jednou tolik,samo že né naráz ale postupně rok od roku kilo za kilem až to na mě narostlo k neunosné váze.
V té době měli kromě diet žně různé ty potravinové doplňky a zázračné prostředky na hubnutí a rada dietologa,vše ale bylo k ničemu a došlo to tak daleko,že jsem z hladu zkolabovala .
Zážitek z nemocnice pro mě byl tím prvním impulsem a kopancem že to takto nejde a druhým byly problémy s kolenem a po operaci menisku jsem začala znova,stačilo pár kil abych se cítila dobře a další kila a já si říkala jak krásně to jde,ale dneska vím,že to tak jednoduché nebude,ještě to bude stát moc a moc práce a hlavně
času ,ale na rozdíl od přechozích pokusů o zhubnutí vím,že cesta nevede přes hladovku,ale jen a jen jídlem člověk dokáže sundat
přebytečné kila a pohyb je dalším podpůrným prostředkem.
Jenže je jasné ,že budu pořád přemýšlet ,pátrat po dalších a dalších radách,třídit je v hlavě a zkoušet a pořád budu mít v hlavě pochybnosti a s těmi budu bojovat,u mě to není nárazové přežírání,sežrání dortu a zákusečků ty v podstatě ani nijak nemusim,což o proti ostatním mám výhodu,ale já se dokáži nabouchat i zdravého jídla,je pravda že existuje u mě jakýsi blok
který řekne a dost a ten mi brání v nějakém extrémním přežrání
no a jíst třeba hodně mastné jídlo - dneska už ani nemůžu,je mi po něm špatně.Ale červíček hlodá a hlodá a nabourává moji snahu
kolikrát když kila nechtěj a nechtěj jít dolů sem si řekla a dost a končím,jenže končím s čím s dietou ,vždyť to už pro mě není dieta
takže končit mohu jedině s červem ve své hlavě.

atlanta

Člen

# Zasláno: 30 Čen 2009 14:37:44


Michal to vystihl vcelku slušně a prostě pokud člověk sám chce a myslí to vážně, tak to potom jde...Každý z nás si to musí srovnat v hlavně, jít na to selským rozumem, nechtít všechno honem honem a nebrat dietu jako trest a vzdání se všeho,ale brát to jako změnu životního stylu,kdy si na začátku holt odpustím nějaké libůstky, leckdy se musí vypustit úplně,ale pokud si dám občas něco navíc, tak se svět nezboří, pokud jedu v pravidelném režimu, tak si tělo dokáže s tímto poradit a odměnou je potom to,že máme lepší zdravotní stav, zlepší se fyzička, postava a celkově se cítíme lépe a najednou pak zjistíme, že spousty věcí již nepotřebujeme, protože máme jiné radosti...
Myslím si,že v dnešní době stačí to,že nás spoustu lidí zabíjí stres, hektické pracovní tempo, tak proč tělo ještě zatěžovat nadbytečnými kily a problémy se zdravím...

Kikus

Moderátor

# Zasláno: 30 Čen 2009 15:15:17


MichalPM
Super!

Hodně souhlasím s "vymazáním" některých označení!

- "dieta" je blbost, je to prostě životní styl respektující přirozené potřeby člověka.

- "hřešení", "prasečení" a podobné označení pro konzumaci ne uplně dietních potravin je taky blbost. Jak už to jednou dostane punc zakázaného a něčeho, za co je potřeba se trestat a mít z toho výčitky, nikdy se to nemůže stát tou přirozenou součástí všeho. Nazvala bych to prostě občasnou radostí ze života. Každý člověk je požitkář a dobré, chutné a lahodné věci k jídlu k tomu patří.
Tím teď ale nechci tvrdit, že tyto ústupky by měly být součástí onoho jiného životního stylu hned od začátku. Tohle je míně pro tu nejsložitější fázi - tedy udržovací, fázi sžití se s tím vším pro zbytek života.

- slovo "hubnutí" mě taky vytáčí - nutně musí evokovat potřebu dosáhnout co nejnižšího čísla na přístroji zvaném osobní váha. Pokud má někdo cíl dostat se ze stavu nadváhy, či obezity, či z jakéhokoliv důvodu svou hmotnost redukovat, nazvala bych to nějak ve smyslu zbavování se přebytečného tuku do stavu, který je každému jedinci příjemný a přirozený avšak pro něj reálně dosažitelný

Můj příběh je jednoduchý a neobnáší celoživotní problém. Já s váhou nikdy neměla potíže a s postavou také ne. Vlastně jsem patřila k těm šťastlivcům, co "můžou sníst cokoliv a kolik chtějí" a nepřiberou.
Vždy jsem byla hodně aktivní co se týká sportu i vůbec životních aktivit. Ačkoliv se u nás v rodině vyskytly případy poruchu příjmu potravy a to v dost patologické míře....mě se to vyhnulo. K jídlu jsem měla kladný vztah, považovala jsem jej za příjemnou součást života a dokázala být i požitkář.
Problémy s váhou přišli po prvním dítěti, kdy jsem vypadla z toho svého rychlého životního tempa, něco zůstalo po těhotenství, doma mezi čtyřma stěnama mi z toho začalo hrabat a já začala blbnout. Nevím, jestli kila navíc byly tou příčinou pro moje další psychické potíže, nebo jestli moje psychické potíže byly příčinou kil navíc.
Ale dotáhla jsem to na pro mě slušných 12kilo navíc, téměř k rozpadu manželství a docela slušné destrukce sebe samotné...ale podrobnosti si nechám pro sebe.
Pak přišla ta fáze, co už píše Michal - uvědomění si, že to není to, co chci, sednout, pátrat, sosat info, narazit na F-sport, přečíst, pochopit, učinit, zvítězit!!!!!
Povedlo se!
Ale ejhle, povedlo se mnohem více, než jen zbavit se zbytečných 12kg.
Povedlo se najednou pochopit, kdo jsem, co chci, co potřebuji a jak toho dosáhnout.
A teď už přestávám mluvit jen o jídle.....ale jak jsem se začala dostávat do rovnováhy a harmonie s fyzickou stránkou své tělesné schránky, podobný proces probíhal po té stránce psychické.
Nevím, jestli je to způsobeno jídlem anebo kvalitními aminokyselinami a mastnými kyselinami, kteréžto mají blahodárný vliv i na fungování mozku , ale probíhalo to prostě zároveň.
Prostě, ať neunavuju...myslím, že mám jasno a můj příběh je vlastně u konce....
Změnila jsem svůj způsob života, respektive tu část, co se týká jídla. Vyměnila jsem obsah naší rodinné ledničky a z 80% to tak je i doposud ("živím" však také manžela a dítě, takže nemůžu v jejich případech "blbnout" úplně ).
Zůstalo mi pravidelné jídlo, malé proce, zdravé potraviny, vhodné komninace a není zde žádný pocit sebešizení. Naopak,mám skvělý pocit z toho, že pro sebe v tomto smyslu dělám snad to nejlepší.
Kromě postavy se mi totiž zkvalitnily i vlasy, pleť a podobně.
A o tom, že je vše v pořádku mě dnes a posledních skoro osm měsíců denně přesvědčuje i moje druhé miminko, co mám v bříšku

Tak jsem se taky rozepsala....vlastně můj příběh se sem asi ani nehodí.
Ale já jím chtěla poukázat spíše na další z problémů, které jsem zde zaznamenala.

Myslím si, že hodně lidí má tendence tahat věci do extrémů.
A jsou to především dívky, ženy, děvčata, zdá se mi.

Jsou šťastné, že se jim naskytla možnost "bezbolestně" dosáhnout své vysněné postavy a zbavit se zbytečných kil, ať už je mají z jakýchkoliv důvodů.
Ale během krátké doby, nebo okamžitě upadnou do nějaké psýchy nebo fobie z čísel, se kterými tu pracujeme.
Najednou vidí jídlo v hodnotách bílkovin, sacharidů a tuků a bojí se jich. Bez ohledu na to, jak jedly dříve je pro ně (teď to myslím obecně) cokoliv nad 130g sacharidů strašně moc, cokoliv nad 20g také.
Soustředí se na číslo na váze a centimetry. Mají v hlavně nějaké své mety a nejsou schopné od nich upustit. Ty čísla je hypnotizují a ovládají. Pokud do určité doby nezhubnou (!) určitý počet kilogramů, které si samy nějak stanovily, považují to za neúspěch a mají tendenci se na všechno vykašlat.
Prostě přeskočí tu fázi uvědomění si "že je to na dlouho, případně na pořád" a také tam neproběhne to "poslouchání co moje tělo potřebuje a žádá".
Soustředí se na číslo v tabulce, protože tabulka to tak říká a neberou v úvahu fakt, že člověk se do tabulky nacpat nedá...
A stejný problém nastane v okamžiku, kdy třeba té své mety dosáhnou a mají se vydat do fáze "udržovací". Najednou potřebují další čísla, kterých se držet. Bez čísel jakoby ztratily stabilitu a samostatnost.
Myslím si, že tohle je hodně složité pro hodně lidí tady.
Nevím přesně, jak to ale vyřešit...takže pokud někdo jiný ano,myslím, že by to hodně lidí pomohlo...

zlatkan

Člen

# Zasláno: 30 Čen 2009 15:33:02


Krásnej a výstižnej článek,úplně se mi chce říct (i když tuhle větu nesnáším) A O TOM TO JE
Každej si musíme najít svojí vlastní cestu se srovnanejma myšlenkama v hlavě
Já mám největší problém právě s těma myšlenkama.Zatím jsem případ dvou břehů,ale pracuju na tom a doufám,že brzy najdu ten střed

MichalPM

Člen

# Zasláno: 30 Čen 2009 15:37:47


Kikus
pekny

v idealnim pripade se stane to, ze uz na pocatku te tzv. udrzovaci faze cloveku dojde, ze to vlastne zadna dalsi faze neni, ze je to proste obycejnej normalni zivot, jen je lepsi nez ten predtim...
napr. ja uz to tak mam nejakou dobu, neresim cisla, jim podle potreby tela a podle chuti, a prijde mi to naprosto prirozeny..
na druhou stranu vim, ze na podzim mam v planu zase nabirat, takze tam zas pocitat budu, protoze tak dosahnu lepsich vysledku...
rekl bych, ze hlavni a podstatna vec je byt v klidu a v pohode..

bohuzel v dnesni dobe, kdy 13lety holky propadaj panice, ze jsou "tlusty", zacinaj hladovet, je osvety porad obrovskej nedostatek. reklama a media taky dost prispivaji..
asi takhle- podle medii a reklamy je idealni zena 175cm vysoka, blond, vazi 50kg, ma dlouhy nohy atd.., snida bebe dobre rano(v utery), obedva polevku maggi ze zahradky, nejlepe neveceri, to leda kdyby ji popadla chut na neco dobreho, da si odtucnenou vodovou activii, diteti da samozrejme kinder mlecny rez, pripadne se s nim rozhoupe s tucnakem..a rano, kuli imunite,samozrejme actimel..
takhle by se dalo pokracovat jeste dal a dal, sami vidite, kolik opravdu kvalitnich veci jsem vyjmenoval...v podstate ani jednu..a to je podle me jeden z hlavnich duvodu, proc jsme jako narod tlustejsi a tlustejsi, zaroven jsme cim dal vic "jojo", cimz padem mame min a min aktivni hmoty na tele...(viz ctrnactky s odkrytym,ale naprosto odpornym vyzranym brichem a zadnou prdeli)...a to je proste zacarovanej kruh. a vsechno je to diky klamave reklame a nedostatku kvalitnich informaci(mimo jine).

a jeste ohledne toho udrzovaciho rezimu (uz to se mi moc nelibi,ale formalne se to da pouzit), myslim,ze k tomu je potreba jista minimalni uroven inteligence a poradna porce sebelasky

Kikus

Moderátor

# Zasláno: 30 Čen 2009 16:21:26


MichalPM
Ještě jsi zapomněl na hubnoucí prášky, koktejly a zázračné stroje.

Takže v dnešní době se část byznysu skládá z toho, že lidem cpou tebou popsané "kvalitní" potraviny a druhá část z toho, že lidem "pomáhají" se zbavit následků konzumace těchto potravin...

A lidi utrácejí peníze za konzum a následně za pocit "zdravého životního stylu", když se cpou vitamíny, odstraňovači tuku a chodí do různých wellness zařízení...

A při tom všem je potřeba si udržet zdravý rozum a cit pro racionalitu a střídmost

A protože to není vůbec nednoduché, máme tu další pomoc - dietní poradci, konzultanti a psychologové...no, tak si někdy říkám, co by to mu asi řekl praotec Čech, kdyby viděl, co jsme si na sebe vymysleli

FitnessGirl

Moderátor

# Zasláno: 30 Čen 2009 16:27:48 ° Změnil/a: FitnessGirl


Majkah

tak já to měla opačně, takže to určitě půjde i s jídlem Přestat kouřit jsem se pokoušela snad stokrát, jenže vždy s tím, že se něčeho vzdávám, snad jsem se i vyžívala v tom, že si něco zakazuju a trpím a samozřejmě to nevydržela. Pak jsem se slušně naštvala, prostě mi vadilo, že cigarety ovládají mě a ne naopak, do toho se mi do rukou dostala jedna knížka (ještě jednou díky WO, Květě a Cikorce ) , která mě v tom utvrdila, a prostě jsem ze dne na den po 12 letech přestala. Když jsi zvládla tohle, tak už zvládneš všechno

A k mému příběhu - já byla takové to typické spokojené vesnické dítě, odmalička na domácí stravě, povidlové buchty od maminky, domácí preclíky a koblížky od babičky zapíjené ještě teplým kravským mlékem, zabíjačky, a do toho samozřejmě sladkosti a moje milovaná malinová limča Všichni viděli, že jsem tak trošku oplácaná, ale pořád jsem někde běhala a chvilku neposeděla, takže všichni říkali, že z toho vyrostu. Jenže zrada, moc jsem nevyrostla a špíčků bylo pořád víc... Já to nijak neřešila, nevadilo mi to, ale pak přišla nová škola ve městě (u nás na vesnici totiž byla škola jen do čtvrté třídy - jen první stupeň) a začaly posměšky od spolužáků, urážky a až tehdy mi to začalo vadit a chtěla jsem být krásně štíhlá jako ostatní holky, zkoušela jsem držet diety, samozřejmě bez úspěchu a ke sportu mě nikdo nevedl. Do toho přišla puberta, problémy doma, a najednou jsem byla v bludném kruhu ani nevím jak. Ani nevím, kolik jsem tehdy vážila, kupodivu mi do té doby číslo na váze nic neříkalo, prostě jsem viděla, že jsem tlustá. Pomalu jsem se začala omezovat v jídle, začala vynechávat svačiny, večeře, později i snídaně, obědy, až jsem skončila s tím, že jsem jedla jednou denně. Vždycky v 17 hodin. Buď půlku rohlíku s plátkem sýra nakrájeného na čtverečky nebo jeden koblížek (zvláštní volba že?) a náležitě si to "jídlo" vychutnávala minimálně půl hodiny... později jsem skoro ani nepila, abych náhodou nepřibrala. Do toho jsem začala cvičit, i několik hodin denně. Když jsem se v noci probudila, dala jsem si třeba 200 sklapovaček, než jsem šla zase spát. Začala jsem se vážit, ani nepočítám, kolikrát denně jsem na té váze stála, a fascinovaně koukala, jak se ta ručička neustále posouvá doleva. Věděla jsem, že to dokážu, že ukážu všem okolo, že jsem dobrá a budu hubená a krásná a šťastná, že všechno bude perfektní. Ale ty špeky tam pořád ještě byly, ještě pořád to nebylo ono, ještě trochu na stehnech a to tlusté břicho, ještě tohle a budu spokojená. Co na tom, že mi padají vlasy, lámou se mi nehty, jsem vyčerpaná, motá se mi hlava, občas sebou seknu, že už jsem ztratila většinu přátel - to si vlastně ani neuvědomuju, chci být jen sama, nemám sílu někam jít a něco podnikat, jen celý den čekám na to jedno jídlo a těším se, až budu hubená. V té době už se mě učitelky ptají, jestli nemám doma nějaký problém a já netuším proč, rodina se mě snaží nutit do jídla, asi se mi snaží to překazit, nechtějí, abych byla štíhlá a hezká. Máma upekla bábovku, kousek mi ukrojila a dala na talíř. Řekla mi, že dokud to nesním, tak nevstanu od stolu. Je tam i brácha a oba nade mnou stojí a čekají. Jediné, na co se zmůžu je se rozplakat. Začínají mi vyhrožovat psychiatrem a já se snažím je obalamutit, že jsem začala trochu jíst, nejrůznějšími způsoby jídlo schovávám a vyhazuju. Ručička na váze ukazuje 36 kilo a já si pořád připadám tlustá... najedno takhle prostě nemůžu dál... začínám se cpát neskutečným množstvím jídla, rodina je spokojená, konečně jsem dostala rozum. Jím, co mi přijde pod ruku a náramně si to vychutnávám. Postupně se projím až na 55 kilo, samořejmě jsem už zase vzdala nějaké cvičení, ono to vlastně ani nejde s neustále nacpaným břichem... Zlom číslo 3 - mámina nevinná věta - mohla bys se sebou začít něco dělat, a jsem znova kde jsem byla, tentokrát nastává brzda na 41 kilech. Seznamuju se s moc fajn klukem, zamiluju se a strávím s ním pár krásných týdnů. A on na to jde jinak a nasazuje mi brouka do hlavy. Neřekl, měla bys přibrat, jsi moc hubená. On mi tehdy řekl, jsi moc hezká, moc se mi líbíš, no a kdybys tak dvě tři kila přibrala, tak jsi naprosto úžasná. Nevím proč, prostě mě tenkrát nakopnul tím správným směrem. Ve dvou větách se mu podařilo to, co nikomu během posledních osmi let. Říkám si, tak fajn, zkusím to, ale začnu cvičit, ať nemám špeky. Pár dnů na to vcházím na doporučení kamarádky do jednoho fitka a říkám místnímu trenérovi, že bych chtěla přibrat. V tu chvíli by mě vůbec nenapadlo, že tímhle mi začíná nový život, že se zamiluju do cvičení, do svalů, že se z toho bludného kruhu dostanu, budu zdravá, budu jíst a navrch budu mít za nějakou dobu postavu, o které se mi ani neslnilo...

I u mě to bylo jen a jen v hlavě a vždycky budu děkovat těm pár lidem, kteří mě z toho dostali, a paradoxně si to ani sami neuvědomili

Naučila jsem se pravidelně vyváženě jíst, bez sportu už si nedokážu svůj život představit, jsem spokojená sama se sebou, a už vím, že číslo na váze zdaleka není to, co člověka dělá šťastným...

Jen mě mrzí, že lidé nejsou informovaní, že si stále za slovem dieta nebo zdravá strava představují jen samé omezení a utrpení, že rodiče cpou od malička děti fastfoodem a nevedou ke sportu, tímhle stylem to bude jen a jen horší... Snad se ale najde jednou více fajn lidiček jako jsou tady, kteří vždycky ochotně poradí, více Martinů, kteří založí takovéto stránky, a třeba jednou bude welness součástí výuky ve školách např. jako součást rodinné výchovy nebo zdravovědy, třeba jednou lidé otevřou oči a dostanou rozum... a třeba taky ne, uvidíme...

arnold

Člen

# Zasláno: 30 Čen 2009 16:36:08


MichalPM
dojde, ze to vlastne zadna dalsi faze neni, ze je to proste obycejnej normalni zivot, jen je lepsi nez ten predtim.

Je to životní styl,já cvičím 25 let celkem se stravuju normálně ,dbám na přísun bílkovin tuky do 10%, občas taky uletím ,nějaký pivo u grilování apod.Přesto všechno mám při svých 104 kg hrudník 125, pas 86, stehno65, bic 45 cm,
podle mých letitých zkušeností je nejlepší mít hodně aktivní tělesné hmotnosti
. Jeden kilogram svalové tkáně zvýší denní výdej energie o 50-90 kcal za den. Aniž bychom se pohybovali! Jen tím, že tělo musí sval vyživovat, to znamená když si někdo vybuduje 5 kg svalstva navíc tak spálí automaticky 500kcal ,
navíc cvičením v posilovně se následně zvýší bazální výdej energie a spalov. tuku, jak o tom nakonec psal Martin ve svém článku jak nejlépe cvičit pro pálení tuků.

MichalPM

Člen

# Zasláno: 30 Čen 2009 16:47:33


arnold
jo, vic takovych jako ses ty,to se skvele cte!
skoda,ze to jeste spousta lidi nevi,a bouzel ani vedet nechce..

FitnessGirl

moc hezky, i kdyz chvilku me mrazilo... nezaslouzis si nic jinyho nez velkej obdiv!

FitnessGirl

Moderátor

# Zasláno: 30 Čen 2009 20:47:39


MichalPM
díky i když si myslím, že ten obdiv si tu zaslouží pár lidí přinejmenším stejně jako já (nebudu jmenovat abych někoho nevynechala ) - samozřejmě jsi mezi nimi ten obdiv si totiž zaslouží každý, kdo se rozhodne něco se sebou dělat a žít zdravě, a když pak ještě pomáhá ostatním lidem a trpělivě radí...

dwidi

Člen

# Zasláno: 1 Čec 2009 13:42:31


mam se rad, tak do sebe prece nebudu cpat odporny mastny tukovy sracky...
a tak podobne...

MichalPM
takže já se přidávám
mám to stejně až na to,že jsem celej život hubeá,sportovní postava.Až na 5 let,kdy jsem zhubla po adipexu 5 kilo a nabrala asi 20
ale fakt jen a jen díky efku se mi topodařilo porazit a nastartovat zpět tam,kde jsem vždy byla
seplo mi ale asi až po 5 měsících, že se nesmím vážit!!!že nevážím jídlo a nepočítám,jímljak moje tělo potřebuje.Hodně psortujua kjouly a b s t bych se nervila,že nemám svých 70/130 17.Jím jako na začátku efka,možná víc.Ale vím,že se tvaruju,osvaluju a měřím riflema

nehřeším, ale jím melouna,dám si musli s mílkem...to je asi tak vše.Přesně,jak píše Michal

dwidi

Člen

# Zasláno: 1 Čec 2009 14:32:28


FitnessGirl
úplně jsem ten článek hltala,ale máš muj obdiv.
no měla jsi ho vždycky
zádíčko

dwidi

Člen

# Zasláno: 1 Čec 2009 14:33:43


arnold
to o těch svalech by si měl akaždý natlouct do hlavy,včetně mě díky

atlanta

Člen

# Zasláno: 1 Čec 2009 20:38:28


již jednou jsem tento článek tady uváděla, ale myslím si,že stojí za to ho opět vytáhnout a k tomuto tématu se dosti hodí.
Občas si ho přečtu, když se moc zabývám svojí hmotností..

http://www.novinky.cz/clanek/115481-vaha-je-pomucka-ne-brana-do-raje.h tml

MichalPM

Člen

# Zasláno: 2 Čec 2009 07:58:56


atlanta
jo,to je dobrej clanek, mel by byt vyvesen na prvni stranu..

Orsa

Člen

# Zasláno: 2 Čec 2009 09:33:12


atlanta moc pěkný, taky si ho budu občas číst, díky moc


Mellanie

Člen

# Zasláno: 2 Čec 2009 20:08:45



klobouk dolu !! a díky všem !!! za příspěvky!!
hlavně MÍŠOVI A FITNESCE!!!

MichalPM

Člen

# Zasláno: 13 Čec 2009 11:20:18


Petr43,
tak tady to je,mrkni na uvodni prispevek..
byl bych rad,kdyby ses podelil i ty..jestli jsi mel problemy s vahou vzdy,apod..
protoze pokud jo,tak je jasny,ze pres noc to nepujde,a ted nemyslim zhubnuti,to lze v podstate zmaknout za par mesicu,ale neni to to nejtezsi.nejtezsi je to zmenit v hlave..

FitnessGirl

Moderátor

# Zasláno: 13 Čec 2009 11:23:29


MichalPM
dovolím si tohle téma přesunout do jiné sekce a hodím to nahoru ju?

MichalPM

Člen

# Zasláno: 13 Čec 2009 11:25:03


FitnessGirl
no jasny,sam nevim,proc je v treninkovych lozich...asi jsem se nejak premackl...

Petr43

Člen

# Zasláno: 13 Čec 2009 11:47:08


MichalPM
nejtěžší je to změnit v hlavě
Přesně to je ono. Ikdyž to ode mne zní jakožto od začátečníka nevěřícně. Shodit ještě není to nejhorší. Ale udržet to, to je umění. A tady se musí nejpozději projevit to přepnutí - jinak bohužel a smůla, později je pozdě......jojo a JOJOefekt. Moc dobře to znám. A kolikrát.
Takže snad nyní. A proto jsem se vrátil. Protože ta vzájemná podpora zde se nedá ani vyjádřit, jak je důležitá. Protože okolo sebe máme "okolí" a to někdy bych
Ale hrdinu budu dělat až něco ukážu.
Takže vzhůru do toho.

helpos

Člen

# Zasláno: 13 Čec 2009 13:30:10


MichalPM přesně tak,

já to měla asi tak jako VES, omalička normální holka, spoustu „dětskýho“ pohybu, lítačka s holkama venku, ve škole a na střední jsem se sportu vůbec nevyhýbala.Sport mně bavil, nedělala jsem sice nic pravidelnýho,ale hýbala jsem se dost,takže s váhou žádný problém.Pak to začlo být trošku horší, sedavé zaměstnání udělalo svou část, tak jsem začala chodit do posilky, strava tak nějak normální, nic extrémního, občas nějaká dieta,kterou jsem vydržela tak týden.Fitko mně bavilo, něco jsem zhubla, pak přišla vážná známost - můj nynější manžel- no a ten je jako u VES kluk z vesnice.Jeho rodiče grunt, spoustu zvířat,víkendy u přítele, vesnická strava, v neděli pečená kačena se zelím, polévka - kvalitní vývar, zelí ,knedlíky, zákusek,nebo nějaký dezert ke kafíčku(ještě než jsem dojedla druhý chod už se vařilo kafe atd..) na tohle jsem nebyla zvyklá, doma jsme mívali v sobotu filé s bramborem a v neděli pečené kuře s rýží.Tak jsem si dávala, abych neurazila - dva knedlíky byly akorát, a to jsem stejně vypadala divně.Pak začala stavba, přišly děti a teď práce kolem domácnosti, dětí, zahrady, vození se autem, rozjel se vlak,ze kterého se špatně vystupuje.Musím ho napřed přibrzdit,abych mohla vyskočit. Prostě některá práce počká,žehlím až už skoro není v čem chodit,hračky nechám tam kde jsou až do večera, prostě je překročím, zahrada je zarostlá, včera už to manžel nevydržel a když jsem byla s dětma venku tak okopal pár záhonků
ani to nebolelo když malej spí tak hned neletím něco dělat,ale v klidu si zacvičím,nebo si dám kafíčko,jak to vyjde.

ale zpátky k té hlavě, několik let jsem byla na něco zvyklá, a zvyk je železná košile,která taky nejde jen tak sundat.Snažím se jíst jak je „psáno“ je fakt, že přes týden to jde líp. Víkendy už jsou náročnější,ale je mi jasný, že se hlava nepřepne ze dne na den, tak občas „zhřeším“ tohle slovo se mi taky moc nelíbí - spíš jak píše Kikus, občas si udělám radost např. 2 sušenky ke kávě - vím že mi to trochu rozhodí hodnoty,ale už jsou to jen 2 sušenky,bez výčitek, dřív to byl celý balíček. Váhu mám jen pro kontrolu, mírou je spíš oblečení.Dnes jsem se musela dvakrát dívat,jestli nemám rozepnutej zip, páč mi byly kalhoty nějak volnější- no nebyl, prostě jsem něco asi „shodila“


Půjde to pomalu,ale už teď vím, že to půjde, protože to opravdu chci.Svoje kila navíc jsem nabrala nejvíc za poslední 4 roky, nespěchám zhodit do plavek, nemám žádný termín,prostě chci dobře vypadat a dobře se cítit.Mozek prostě nejde přeprogramovat jako počítač, musí si zvykat, tak jako ze mě nebude otužilec za týden.

A HLAVNĚ to taky nepůjde bez podpory, pokud není doma a v okolí, tak je SUPER že je tady.Všichni kteří to už dokázali mají můj obdiv, a taky děkuju těm kteří stále ochotně radí.Díky MOC MOC MOC MOC



další úspěchy už v mém deníčku


atlanta

Člen

# Zasláno: 31 Čec 2009 12:18:33


jsem našla další článek a docela je zajímavý
http://zena.centrum.cz/moda-a-krasa/moda/2007/4/17/clanky/idealni-post ava-co-to-je/

Orsa

Člen

# Zasláno: 31 Čec 2009 13:41:56 ° Změnil/a: Orsa


Taky přihodím jeden příspěvek k zamyšlení (ne o té dietě, ale o váze vzhledem k síle kostry)

Zjistěte si svoji ideální váhu! http://www.pritelkyne.cz/clanky/co-delat-a-nedelat-pri-diete-zjistete- si-svoji-idealni-vahu-170.html

atlanta

Člen

# Zasláno: 2 Srp 2009 17:36:58


tentokráte jsem našla rozhovor s Havlíčkem a řekla bych, že k hubnutí přistupuje s velmi dobrým přístupem
http://zena.centrum.cz/volny-cas/zacnete-s-davidem-hufem/2008/10/17/cl anky/ing-petr-havlicek-zapomente-na-diety/

aloki

Člen

# Zasláno: 18 Čec 2011 14:39:35


Souhlasím, dieta je krátkodobé řešení, chce to prostě změnu životního stylu a u něj už zůstat. Určitě to může udělat každý, ale hlavní je motivace.



Martin

Administrátor

# Zasláno: 19 Čec 2011 09:17:28


pěkné čtení k zamyšlení ...

a tady jsem se i zasmál
precpu se fastfoodem- je to tzv dieta debilni
nebo jim jenom onen talirek mrkve- tzv. dieta jeste dementnejsi...

MichalPM


. 1 . 2 . >>
Vaše odpověď

Bold Style  Italic Style  Underlined Style  Image Link  Insert URL  vypnout *Co to je?
...


přihlášení
 » Uživatelské jméno  » Heslo  Pozor v diskusi je jiné jméno a heslo než v E-shopu!