|
Casea Sirius. Nabízím pár subjektívních postřehů z několikadenního poslechu nového interního modulu Sirius. Celkem cca 15 hodin. Sirius je nejnovějším produktem firmy Casea. V původním CD Sony XA 5ES nahrazuje převodníky včetně hodin, výstupních obvodů a zdrojů. Více na Casea.eu.
Po celou dobu byl jako transport použit již zmiňovaný Sony XA 5 ES, propojen digikabelem Belkin Synapse do Audionemesis DC-1. Nebo s integrovaným modulem Sirius, propojeným interconnectem Oehlbach NF-214 do lampového předzesilovače Copland CSA 303. Dále konec Treshold S/500 Stasis a repro Sonus Faber Electa Amator 1.
Pro srovnání používám svůj oblíbený a poměrně levný převodník Audionemesis DC-1 , který v tomto případě s transportem Sony XA-5ES hraje lépe než s mým obvyklým Philips DV 9000S. Důvod tkví pravděpodobně v tom, že nové dig. hodiny implementované do XA-5ES jako součást modulu Sirius, ovlivňují kladně kvalitu digitálního výstupu. Hlavně kontrola nižších středů a basů je přesnější. Mám dojem, že jich je objemově méně, ale jsou detailnější, rychlejší, přesnější a konturovanější. Dokonce i lokalizace v prostoru se mi jeví jako přesnější. Prostě vliv lepšího transportu je znát. Audionemesis samozřejmě není žádný etalon kvality, je to pouze oblíbený převodník s velmi analogovým charakterem zvuku. Těm kteří ho znají nebo ho alespoň slyšeli to doufám trošku pomůže porozumět o čem píšu. Vždy uvedu interpreta a název CD, k němu potom několik postřehů. Důraz kladu samozřejmě na hudbu akustickou, na pásmo středů a barvy nástrojů, na jejich lokalizaci v prostoru. Ale dojde i na jazzrock , rock a na důraz, rytmus a kontrolu basů.
Takže tedy : 1. Mozart "Sinfonia Concertante es dur" Rozdíly mezi Sirius a DC-1 minimální, téměř nepostřehnutelné. DC-1 trošku lepší předozadní prostor, vzdušnost a lokalizace nástrojů. Pro mě osobně malinko plnější a barevnější zvuk violy. " Simfonie č.40 G moll" Opět rozdíly minimální, ale při forte celého orchestru Sirius podává smyčce a hlavně kontrabasy úderněji a konturovaněji. Na DC-1 se jeví nižší frekvence malinko méně kontrolované. 2. Anne Sophie Mutter "Vivaldi a Brahms" Sirius- Stradivárky A.S.M. překrásné, moc se mi líbí. Možná malinko méně emocionální a éterické, ale super. Orchestry přesné, dynamické,rychlé důrazné. Trošku méně vzdušnosti v prostoru mezi jednotlivými sekcemi nástrojů a solistka stojí jakoby utopená v orchestřišti. Jinak vynikající. 3. Sting "The Living Sea" Opět rozdíly téměř neznatelné. Pro mé ucho na DC-1 barevnější a příjemnější smyčce, akustická kytara a perkuse. Jemnější a méně syrové výšky. Na nízkých kmitočtech opravdu těžko hledat rozdíly, snad Sirius malinko údernější a přesnější. Prostor lepší z DC-1, hlavně předozadní, ale i pravolevý. Tím pádem jednotlivé nástroje krásně lokalizované, např. smyčce, nebo jednotlivé bubínky v soupravě perkusí. 4. Sting "Tipes" Tady kupodivu širší pravolevý prostor u Siria, respektive řehtačka a perkuse posunuty asi o 30cm více vpravo. Jinak se ale víceméně vše odehrává v jedné předozadní rovině. Akustická kytara malinko bohatší a barevnější z DC-1. Jak jsem zjistil dále, ten posun o cca 30 cm vpravo od středu vznikl právě tím, že nástroje ze Siria jsou téměř v jedné předozadní rovině. U DC-1 je znatelně lepší předozadní prostor, tím je lokalizovatelné umístění jednotlivých nástrojů do hloubky. Kdybychom si to promítli do trojrozměrného zobrazení, tak s hloubkou prostoru se scéna jakoby zužuje. Potom při pravoúhlém průmětu do roviny mezi bednama, se nám jeví dané místo blíže středu scény, a naopak, jako u Siria. 5. Lorrena McKennit "Mask and Mirror" Z obou přístrojů fascinující zpěv, žádná agresivita, superemoce. Housle a perkuse malinko pestřejší a barevnější z DC-1. 6. Cassandra Wilson "Blue Light Til Dawn" Sykavky, které jsou obvykle problematické na této nahrávce, tentokrát na obou přístrojích výborné. Zpěv celkově skvělý. Na DC-1 plnější, barevnější a příjemnější kontrabas, perkuse a akordeon. Opět lepší lokalizace v prostoru, je zřejmé kdo stojí před kým. Sirius taky skvělý, více strohý a přesný, ale neagresívní. Malinko méně emocí. 7. Miles Davis "Kind of Blue" U tohoto CD, tím, že muzikantů není moc a stojí téměř v rovině, je lokalizace u obou přístrojů stejná a zvuk z obou je pro mě super. Bardzo piekna trabka Davisa, fortepian Evansa i saksofon Coltraina. Niesamovite przezycie. 8.Al di Meola "The Infinite Desire" Toto CD od vyd. Telarc je pro mě téměř na hranici agresivity nabroušeností kytar, perkusí a činelů. Tady to znělo skvěle z obou přístrojů, možná bych vyzdvihl ještě větší detailnost a kontrolu ze Siria. Zase mi ale chybí lepší předozadní lokalizace. 9. ELP "Pictures at an Exhibition" Jelikož vlastním i LP a viděl jsem to mnohokrát na videu jako koncert, myslím že Sirius to podal skvěle. Bylo to syrové, dynamické, naturalistické, na hranici agresivity. Čišelo z toho napětí, vzrušení, dobrodružství. Akorát zase Greg Lake stojí jednou nohou ve velkém bubnu Carlu Palmerovi. 10. Dire Straits "Brothers in Arms" Vynikající z obou přístrojů. Sirius možná ještě lepší v mikrodynamice, přesnosti a důrazu. U nahrávek, kde nejde až tak o barvy akustických nástrojů, Sirius dle mého názoru nemá chybu. Až na to co vždycky, opět Mark Knopfler sedí bubeníkovi ve velkém bubnu. Chtělo by to krok vpřed.
Na závěr musím konstatovat, že Sirius se mi opravdu moc líbil. Oproti původní Sony XA-5ES, kterou jsem vlastnil více než 10 let, a jejíž japonský charakter zvuku se opravdu nedal poslouchat, je to obrovský skok. Dle mého názoru tím správným směrem. Jelikož vliv interconnectu byl patrný, pro milovníky akustické hudby, emocí a barev nástrojů bych doporučil skvělý a poměrně levný Oyaide PA-02, nebo některý ze starší produkce Audioquest Hyperlitz FPC-6, např. Emerald X-3. Stříbrný icc mému uchu nelahodí, ale pro milovníky tvrdého rocku příp. electronické hudby by to mohlo být pravé ořechové. Pro mě byl poslech Siria opravdu příjemným překvapením. Jediné, co mi trošku vadilo, je ta prostorová lokalizace, příp. vzdušnost a rozlišení nástrojů v orchestru. Nezávislý lidový audiofil, toho času ve výslužbě Valdes | |||||||||||||||
